Jsme cejchováni šesti cípy

Už čeká, už houká.
srnka tuší, smutně kouká.

Vlak, který nás nutí
vydat se na cestu.
Na cestu smrti.
Mě a mou nevěstu.

Na cestu do neznáma,
končící prý světlem.
Pláče smutně moje máma.,
vlak závodí s větrem.

Proč jen dostali jsme jízdenku?
Jaképak dopustili jsme se viny,
jenom proto, že jsme jiní?

Teď ženou nás
i naše děti,
do chřtánu bolesti
a smrti.

Do dnešní temné noci ozývají se výkřiky,
ve vzduchu je cítit strach.
Zanedlouho z našich srdcí
zbyde jenom prach.

Tmou putujem,
všichni jsme nazí,
povely dávají
nám naši vrazi.

Dospělí vepředu,
děti jdou vzadu.
Jejich hlásky utichly,
už cítí zradu.

Dnešní den je pro nás apokalypsou...