Nešťastníci

Byla noc. Temná a krásná.
Obloha byla dokonale jasná.

Na ulici byl klid, nikde ani živé duše,
jen dva nešťastníci tu seděli tiše.

Seděli tu v tichounkém objetí
a přáli si ať to nikdy neskončí.

Trpěli, protože spolu být neměli,
ale odloučení-to věru nechtěli!

Jeden bez druhého nemohli žít,
proto se rozhodli raděj život si vzít.

Vzali si žiletku-jízdenku na druhý svět,
ta co ukončí jejich trápení téměř hned.

Oba dva se řízli hluboko a hrozně moc.
Nechtěli riskovat, že přežijí tuhle noc.

Krev všude tekla. Oni se jen opět objali.
Až život z nich vyprchá-na to čekali.

Když je tu ráno našli lidé, co do práce šli.
Nevěřili svým očím, když je tu viděli.

V objetí a s úsměvem na tváři, oči plné lásky měli.
Jejich srdce už dávno nebilo. Ve vlastní krvi tu seděli.

Jejich duše nejspíš v pekle skončily,
ale byli spolu-aspoň tomu věřili.