Čas v oblacích

V ruinách předsevzetí,
v prachu dlouhých cest ,
hledáme sen, co nad hlavou nám letí,
možná blíž jsou světla hvězd.

Však kráčíme dál nevšímaje
si jak nemilosrdně plyne čas
co nám bere, dáva, seje
k čertu s tím a vem to ďas.

Stěží víme co bylo včera
bezpředmětně klátíme se světem
léta, podzimy a jara
bez osudu a touhy jít my kvetem

Pozdě zjistíme, že nechce se do kroku
a hřbet odmíta nést břemeno
ve tváři napočítáš roků
a k tomu plešatí ti temeno.

Přes rameno stopy vidíš,
co pomalu se ztrácí.
Někdy zkratkou osud šidíš,
což se nevyplácí.

Nakonec ulehneš však a spíš navždy?
Jak dělavá to předek každý?
Ráj nás čeká, co ty víš.
Lepší než mít hrob a kříž.