Zoufalství

Zase odcházíš
a necháváš mi v srdci
velkou neprofesiální díru
a já vím, že už nikdo nepříjde.
Nikdo nepřijde a neřekne:
pojď to bude dobrý,
pozbíráme ty tvoje spálený,
rozdrcený křídla
a poskládáme jako puzzle,
budeme se smát
a učit se lítat,
budeme zklamaní že nám to nejde,
ale to nevadí,
vždyť já tě mám přece rád.
Budem si zpívat úpně down,
tančit po střechách,
tvářit se že je všechno v pořádku.
Ale ono není.
Za dveřma klepe mi samota,
je hnusná, šeptá že už nepřijdeš,
nechci jí věřit,
ale vím že má pravdu.
Šeptá mi, že už nikdo nepřijde a neřekne:
pojď pozbíráme ty tvoje spálený křídla.
Pojď se mnou prosím tančit po střechách když prší.
Budu křičet a povídat si s ozvěnou,
a ty na mě budeš koukat jako na blázna.
Jak se říká smutku ať jde pryč?
Nevíte?Já taky ne...
Když nevíš tak pojď se se mnou aspoň smát,
pojď se mnou pozbírat ty moje křídla,
já vím, že už nebudou lítat,
ale chci je mít na zádech...
Pojď já nechci být sama,
já se sama bojím...