Osude

Sedím v křesle u stolu.
Když kolem mě prochází, v zádech zamrazí,
pak stáčím zrak dolů.
Ruka má třese se, mysl má už samotu nesnese.
Trápím se tu stále dál, teď už vím kdo se mi smál.

Smál se mi osud.
"Sám si byl a budeš, budu tě mučit
dokud neztratíš sebezáchovy pud. Dohnat do dne tě chci,
kdy sám pro smrt si půjdeš.
Trpět stále více budeš, dostáváš jen to co zasluhuješ.

Neboj se osude, už budu končit,
už hledám most, z kterého skočit.