Je pozdě..

Smutný úsměv anděla
za uplakaným oknem
jsem spatřila,
když noc se loučila se dnem..

Svítalo a já se dívala
přímo před sebe a přemýšlela,
proč že jsem se sem schovala
a lži pro ostatní si smýšlela..

Abych s nimi nemusela být
..a otevřela jsem to Okno svobod..
-to abych mohla konečně žít
svůj vytoužený život..

A pak jsem ho zahlédla,
on náruč svou mi nabízel..
A já jeho úsměvu podlehla
-vždyť přímo mě k tomu vybízel..!..

/A najednou jsem do hlubin padala../

Jeho náruč mne nezachránila
a tak teď v Pekle trpím
Ne, nikoho jsem před sebou neochránila
-tak dál bodejte mne tím kopím..!..

Ty, anděli černý,
já měla Tě dřív prohlédnout.
A Ty, příteli můj jediný a věrný,
Tebe neměla jsem nikdy přehlédnout..

/Promiň mi to.. I když vím, že omluva nestačí../