Stín budoucnosti

Vidíš podivný zkroucený stín,
tiše se ploužící temnou ulicí,
slyšíš jen tiché pleskání jeho bot,
ten stín ti někoho připomíná,
připadá ti tak povědomý
a neskutečně vzdálený zároveň.
pomalu se přibližuje k zářící lampě,
netrpělivě se nakláníš,
snažíš se spatřit jeho tvář,
najednou se k Tobě pomalu otočí,
vykřikuješ hrůzou,
v hlavě ti zní TO JSEM JÁ,
vidíš sám sebe,
duše Ti pomalu uniká otvory po jehle,
už jí zbývá jen malý kousek,
ukrytý někde hluboko.

Pokoušíš se sám sebe přesvědčit,
že to byl jen zlý sen,
ale ten sen se bude vracet stále častěji
a jednou se může stát realitou,
možná za deset let,
možná nikdy,
ale může to být již zítra,
kdy po tvé duši zbude jen prázdné místo.