Zpověď

Na kraji srázu dívka sedí
slzy ji tečou z modrých očí.
S životem skončit chce
tím že do hloubky skočí.

Přemýšlí proč ji všichni
za ,,lehkou děvu” mají.
Kde tu chybu udělala
a zda někdy napraví.

Za slib věrnosti pošetilý
polibek a tělo svoje dala.
Dávno nezkouší počítat
kolikrát klukovi uvěřila.

První její oči pochválil
že jsou jako studánky.
Potom si vlasů všimnul
že barvu mají jak červánky.

Dál se víc nesnažil
na věc tvrdě šel.
Když po všem bylo
naspěch najednou měl.

Druhý zaútočil hned
zkušenější totiž byl.
Slovíčka už nehledal
rychle se taky vytratil.

Třetí, čtvrtý, desátý…
každý se stejně projevil.
Jak chutě svoje ukojil
v plotě díru objevil.

Všichni ji život změnili
zanechali vzpomínky žár.
Jeden z nich však nejvíce
pod srdcem nosí jeho dar.

Kopretiny květ rozhodne
zda si poslední šanci dá.
Má, nemá, má… nemá!
Sebevražda se zamítá…

Díry v duši opět zacelí
před bolestí se ochrání.
Smutkem a vírou bojuje
proti vzteku a zklamání…