Anděl s useklými křídly

Pod oblouhou modrou,
sluncem zářivým...
bloudím osamocen, sám...
jak jen svět je zkaženým.

Anděl s useklými křidly...
v očích slzy má, když kolem se kouká.
Anděl s useklými křídly...
od místa k místu, razí si svou cestu.

Na konec světa za nepoznaným dojde.
Bez výčitek a svědomí, hledí vpřed.
I kdyby tam nakonec nic nebylo, co na tom sejde...
Tak stůj, zastav se a na něj hleď.