Noc..

Zas jedna proplakaná noc
a já byla sama..
Připadala jsem si
stejně jako černá vrána,
co čeká na půlnoc..

Další z těch nocí,
kdy v ruce jsem měla Tebe
a malovala jsem si
krvavou dlaní na nebe..
Ne, není mi pomoci..

Tak smějte se mi,
jsem přece zvyklá..
Já jen myslela jsem si,
že srdce vás zviklá..
A teď ležím tu na zemi..

Nemohu vás o pomoc žádat,
to přece nejde..
Takhle přemítala jsem si,
před tím, než Slunce vyjde
a jeho paprsky začnou mé dílo mazat..

Nemohu, já nikoho nemám..
a vodopád slz nevysychal..
A já dál tiše plakala si
a nikdo mne nevyslýchal..
Mé sny uletěly v temný chrám..

A najednou přišlo svítání
a já dívala se oknem ven
a pomyslela jsem si,
že nemám nárok na nový den
natolik krásný a bez stínu trápení..

Zavřela jsem oči a naposledy
hluboce přejela po kůži Tebou
a pak usnula jsem asi..
Ale ne navždy, jen na chvíli bledou,
a teď.. Je ráno a já.. Jsem stále tady..