Stojím při tobě-ještě chvíli...

Stojím při tobě, lásko,
odpouštím ti tvé viny.
Za oknem hoří rudé jeřabiny,
plameny šlehají do tvého černého svědomí.

Stojím při tobě, lásko,
ale nemám již víru.
Mám černé sny, jak křídla netopýrů,
cítím se již jak v zahradě uvadlých jabloní.

Stojím při tobě, lásko,
ale nehořím již touhou.
Znám již jen bolest a tmu pouhou,
která mě vzývá k sobě s velkou beznadějí.

Stojím při tobě, lásko,
nadělils mi nejednu vrásku.
Nezní již srdce hlasem sedmihlásků,
co na jaře se do hnízd zpátky vracejí.

-------------------------

Již nebudu stát po tvém boku,
protože píši poslední sloku.
Bolest na těle i duši jsi mi dal,
a tím poslední kapku naděje vzal.
Stála jsem za všech okolností při Tobě,
ač pod tvým dotekem jsem byla již v hrobě.
Teď sílu veškerou jsem již pozbyla,
s poslední slzou se rozloučila a zabila.