Teď už je pozdě.. Tak vypadněte!

Zaplivaný nádraží
jako místo posledního soudu,
kde posmutnělý úsměv na tváři
vystavuji coby svou chloubu..

Andělé prý nepláčí,
já však přece slyším tiché vzlyky
ukryté v nedalekém bodláčí,
pod které odejdu brzy..

Vstávám a asi se rozbíhám,
- já ani sama nevím
Hlas z rozhlasu nevnímám,
srazím se s příštím spojením..

Vbíhám pod vlak a brzdy nebrzdí,
k zemi padám a umírám,
nic už mi nehrozí, nic už mne nezhyzdí..
Své ztracené sny znovu si sbírám..

Konečně.. Mé srdce zas dýchá,
vím, že nechápete..
Ani nekřičím, jsem zticha
lidi nechte mě být, vypadněte!..

***Nechte mě navěky snít..

Když volala jsem o pomoc,

nepřišel nikdo..

měla bych vás proklít..

Nesnažte se, nestojím o tu vaši

pitomou bezmoc!!

Víte, teď už je pozdě..***