Až jednou..

Anděl vlečící
křídla svá po zemi
socha klečící
v temném sklepení..
Zavržená a zlomená
stejně jako já sama
realita je krutá a neměnná
jako černočerná vrána..
Hluboko pod kalnou vodou
kráčím a tiše se dusím
svou uzmutou svobodou,
kterou nikdy již neokusím..
Až jednou dech mi dojde docela..
Já jen si přeju, já toužím po tom,
aby má duše s tvou splynula
a tak došla klidu.. A až potom..
Budu konečně šťastna..