sama

seděla sama.. uprostřed davu..
nešťastná dáma.. ztratila hlavu..
bolel ji život.. bolel ji cit..
se smutkem příhod.. neměla žít..
zabila lidi.. tolik jich zničila..
sebe se stydí.. jak všechny mučila..

nechtěla lítost.. chtěla jen odpustit..
byla zlá bytost.. měla vše opustit..
bolí to.. bolí.. bolest ji sžírá..
na tváři soli.. a v srdci díra..
seděla samotná.. kol ní jen tma..
byla tak nicotná.. dotkla se dna..

viděla úsměvy.. slyšela hlásky..
nikomu nepoví.. ztratila lásky..
slyšela pláč.. viděla bolest..
člověk je sráč.. sám si má dolézt..
táhla svůj kříž.. táhla své bolesti..
stáhla ji tíž.. tíž vlastní blbosti..

na zemi krev.. nehybné tělo..
najednou řev.. tak to být mělo..
ležela sama.. uprostřed náměstí..
ledová dáma.. strůjkyně neštěstí..
už je to v pořádku.. není již nic..
četli mou pohádku.. nechtěli víc..