Víla

Víla není jenom v pohádkách...
Víla je i v našich zahrádkách...
I já chodím po zahradě...
Bosky našlapuji v trávě...
Křehké krůčky jako vánek...
Jen pozemský svět nedává mi klidný spánek...

Odkud je ta víla, ta "slečna"...
Jaké jméno ona má...
Copa by sis přál...
Ať ti srdce své dá...

Je to milá víla, ta slečna...
Láska pro ni bude vděčná...
Ledová královna či hřejivá víla...
Říkáš, že je to tvá milá...

Zahřeje tě vždy ta tvá víla...
Ptáš se, zda tvým směrem se dívá...
To musíš zjistit opravdu sám...
V tom já nejsem velký pán...

Já jen vím, že láska má kouzelnou moc...
A v uskutečnění chce ji napomoc...
Jen se na tu vílu opravdu smát...
Pak polibek i můžeš jí dát...
Pohladit její něžnou tvář...
Dívat se na její očí zář...

Chceš její jméno stále znát...
Slyšel jsi ho již nastokrát...
Stačí slůvko: miluji Tě...
Lásko, vílo: já chci Tě...

Náhle tvá víla, tvá milá...
Bála se a v dáli zmizela...
Vidíš tu její hvězdu jasnou...
Tvář smyslnou, její oči zhasnou...

Řekl sis, já tu sílu k ní vtisknu...
Ale již nevěří, ztratila tu jiskru...
Umřela víla, opravdu tomu tak je...
Už se můj milý žádný zázrak nestane...