Naše věž z mušlí..

Minimalistická symfonie
našich duší
naposledy ti zahraje
v ruinách naší věže z mušlí..
Náš pomíjivý soulad
dávno vybledl
v hoře křiku a nepravd
- bojovat si s ním nesvedl..
Tak vezmi deštník ze žhavé lávy
a chraň se před mými slzami,
padajícími do zlaté trávy
zneuctěné tvými stopami..
Tak chraň se před mou bolestí
a naposledy mi zazpívej naši baladu
o lásce a věčném štěstí..
- Zbytek přenechej osudu..
Naposledy tě obejmu
svými chladnými dlaněmi
a naposledy pohlédnu
do očí tvé bráně trápení..
A pak už mě nech být,
rychle běž a utíkej!
než se srdce mé bude chtít pomstít..
- šanci mu pro to nedávej..

/Nebo ano?../