Zmatená samota...

Spřádám nitky spřádám,
budoucích dnů se obávám!

Chladný noci obepřou mě,
chlad bude prostupovat mým tělem.
Proč nikdo nezahřeje mě,
to mý prázdný oči nikdo neviděl?

Toužím po teple,
až mě prohřeje.
Netoužím už po slzách,
co pálí mě na líčkách.

Chci se smát zas se radovat! To se nikdo nenajde, kdo mě bude mít rád?

Už bolí mě žít,
nechci jen snít.
Nechci ve hvězdách se vznášet
a potom spadnout, jen se vláčet.

Řeky modravé vylejou se z břehů a můj smutek utopí.
Už nikdy nedojdu klidu, voda mě pohltí.