Byla to přítomnost

Jsem zavřená,
jsem tu sama,
lapám po dechu
a nevnímám.
Chci se usmát,
chci odejít
a nevrátit se.

Chci přestat řvát,
chci přírodu milovat.
Chci vstát a bojovat.
Chci se postavit,
ale sráží mě k zemi,
ta realita,kterou nezměním.
Ta,kterou může každý ovlivnit,
ale ne teď já.
Jsem tu tak sama,
pomůžete mi?
Jsem ve vězení a v nemoci.
Mám přátelé?
Mé čisté svědomí.

Vstanu a půjdu,
půjdu dál.
Začnu novou etapu života.
Dokážu odpouštět,
ale ne omlouvat,
dokážu nesnášet,
ale ne milovat,
toho,kdo mi křivdí.
Jsem tu tak sama
a ptám se.
Jak dlouho ještě?

Jak dlouho bude trvat než mě pustí.
Možná pár dní, pár let.
Ale jedno vím,
Já se z toho dostanu,
protože svůj život miluji.