Sklenice

Ve větru svíjí se ladná šíje,
Zříte tu svůdkyni,
Doprovází ji horko pekelné,
Již připraven vykročit jí vstříc.

V tom vichřice ji odvane.

Ucítíte vůni,
Tak povědomě neznámou,
Zakopnete, skláníte se nad sebou,
rty nechápavě otevřené,
Oči upínajíc na něco čistého,
Jemného,
Pomněnka, krví nedotčena,
Vaší krví.

Zničehonic uvadá.

Teplo line se po těle,
Hlava zaplněna jedem,
Ruce bezvládné,
Probouzíte se,
Hledíc na dno sklenice,
Ve které se Vaše duše kdysi utopila,
Když ztroskotala při vinné plavbě.