Mezi životem a smrtí

Bolestí se soužím,
každým dnem víc a víc.
Po smrti už toužím,
vydávám se strachu vstříc.

Nač mám v tomto světě žít,
plném drog a hříchu.
O život se nechci bít,
bez štěstí a smíchu.

Dříve na louce tu byly
děti z téhle ulice.
Dneska by jen pily
a seděly v putyce.

Vzdát se práva dýchat
se mi věru nechce.
I když je to špína,
nevzdávám se lehce.

Nohy, ruce, hlava, tělo
jsou mi náhle lehčí.
Žít by se mi teďka chtělo,
svět je pro mě hezčí...