Červené plátky růží

V dálce vidím černou vránu,
zobák celý od krve
do mrtvého těla dává ránu,
rozčtvrtí jej nejprve.

Červená barva se kolem roztéká,
jak rozfoukané plátky růží,
zima mé tělo obtéká
a plátky růží mám na kůži.

Hrůza mě pojme do náručí,
když vrána na mě pohlédne,
na tváři se jí smutek zračí,
čeká na pravé poledne.

Jedna věc mě zaujme,
její slzy černé jsou,
má mysl toto nepřijme
a ze mě slzy neskanou!