Bolíš mě...

Bolíš mě...

Anotace: Opět rychlé myšlenky daly tyto veršíky mé - tak snad díky chvilce napsání nebudou moc ubohé - jinak všem lásku posílám - protože vás moc ráda mám...

Bolíš mě,
jak poražený strom.
Bolíš mě,
ať nastane zlom.
Bolíš mě,
co tím sleduješ.
Bolíš mě,
ač říkáš, jak miluješ.

Bolíš mě,
určitě to dobře víš.
Bolíš mě,
jen můj žal necítíš.
Bolíš mě,
proč to stále děláš.
Bolíš mě,
soudnost asi nemáš.

...................

Tu bolest již odmítám.
Ač Tě mám stále ráda.
Cítím, jak zanikám.
Jsi na mém těle kláda.

Nezvládám již bojovat.
Dostals mě, kam jsi chtěl.
Nikdy se nebudu radovat.
Trošku dýchat jsi mi dát neuměl.

Tak je všemu konec.
Tobě ne, Ty budeš žít.
Mně odzvonil zvonec.
Nikomu nepatřím, radost můžeš mít.

To jsi vždy říkal.
Když nebudu Tvá,tak nikoho.
Vždy jsi mi vzlykal.
Teď budeš žít pro koho?

Náhle říkáš, jak lituješ.
Ale Ty se nezměníš.
Ač mluvíš, jak srdce mi daruješ.
Můj život v smrt proměníš.
Autor toužím.jít.dál, 11.03.2008
Přečteno 358x
Tipy 4
Poslední tipující: malý medvěd, labuť, Simísek
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Pokud ty básně jsou jako víc ze života, tak teda bych doporučil víc těch pozitivních. Myšlenky tvoří skutečnou realitu a pokud se stále zaobíráme jedněma myšlenkama, ty se posilují a stávají se naší vlastní realitou. Pozitivní myšlenky jsou jako rostlinka, které se musí zalévat až z nich vyroste nakonec krásný mohutný strom, který odolá každé bouři a počasí. Může to trvat i déle, ale je to tak. Když je rostlinka ještě malá, je dobré plít záhonky a vytrhávat plevel, zalévat ji a ona nás svou krásou inspiruje k myšlenkám dalším, které přitahují zase další krásné jiné. To je taková má životní, no.. :-) filozofie. Zdravím , Eric.

12.03.2008 00:03:00 | om tat sat

líbí

Je hodně emotivní, zapůsobila na mě... asi díky momentálně podobným prožitkům... Ale hlavu vzhůru, bude zase líp, uvidíš :-)

11.03.2008 23:57:00 | labuť

líbí

Broučí...drž se:-*

11.03.2008 19:16:00 | Simísek

líbí

Docela emoční báseň, má své jisté city a myšlenku, neví, co na to napsat, neb Tvá díla jsou ve směs stejná, defakto se opakují. Mnohé jsem už napsala, musela bych se opakovat. Ubíjíš především sama sebe, ale já temu rozumím, neb jsem bala a ještě nejspíš su stejná ...

11.03.2008 07:02:00 | NikitaNikaT.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel