Mořské dno

Dívka na dně moře leží
vodní dům ji chrání tam
nevnímá však, jak čas běží
její tělo je jen klam

Dívka dřevěná před sebe hledí
slunce prosvítá hladinou po ránu
jen duše utopených námořníků vědí
že zírá vstříc starému korábu

Na jeho špici ona kdys žila
vlci moře věřili v její moc
štěstěnou lodi před lety byla
pak vzala si loď ta tajemná noc.

Hrom v tu noc udeřil do lodě
byla to překrutá rána
dívka tam zůstala ve vodě
ležící stále a sama

Až pojednou někdo ji najde
a na lodní příď ji pověsí pěstí
zármutek, strach už navždycky zajde
přinášet bude mu ona jen štěstí