Chvíle spleenu

Vyhnáni do šedí
popelu myšlenek bezkřídlých,
z láhve Merlotu stékají
červánky nejrudější.

Černobílá komnata
v prachu z mlčení,
noc z kouře cigaret,
symbolů prostá…

Modře krvavé šlépěje
po neviditelných zdech
mezi námi,
spolu s námi,
bez nás…

Zrcadla po stěnách,
kruté obrazy a smutné vize,
pláč na stole v knize
vedle popelníku z křišťálu.

Nekonečná chvíle spleenu
země zděděné a znectěné,
Perunův nářek
nad lesy temnými.

Dvě duše v tomto vyhnanství,
příchod Mrskače pana K.,
spálený chytač snů,
konkláve varhan rozbitých…

Oběti neuznaných řádů,
v amfiteátru komedie světa
dva neherci,
dva přízraky,
zakryty v mlhách ranních potoků
pohledy nás…