Nevolej.. už ne

Víš jaký to je, když zdají se mi sny,
sny o tobě, jak bereš mě za ruku do tý tmy,
a já se nebojím..
s tebou se nebojím.

víš jaký to je se ráno probudit a zjistit,
že vedle mě neležíš a nedržíš mou ruku?
už si nepamatuju tón tvýho hlasu,když si říkal,
že jednou spolu budem doopravdy,
bez tý pitomý stěny vedle nás..
ty víš, že s tebou se já nebojím..

brečím večer do polštáře
to ani ty neumíš,
snažím si vzpomenout na to krásné,
ale i ten úsměv se mi vytratil..

sám víš, že s tebou se nebojím,
že s tebou celej ten svět přeletím,
že když chytneš mě za ruku a koukneš na mě,
že já povolím,
ale jestli máš mě vůbec ještě trošku rád,
jestli záleželo ti na mě tak akorát,
tak už mi nikdy nepiš ani nevolej,
i když bych si to přála ..
tak prostě..
nic podobnýho nedělej..