Kalení ocele

K čemu je slunce, které zapomene hřát.
Je to jako past, co začala tě lát.

K čemu je přítel, který zapomněl žít.
Na co jeho tíseň, co přestala s ním být.

K čemu je milý, co zapomněl srdce.
Je to jen voda, co utekla přece.

K čemu je věta: „jednou bude líp“.
Možná jen pro bláhové, co chtějí snít.

Odkud je naděje, co zemřít má poslední.
Tam mizí má krůpěje, to byla kapka prvotní.

Odkud je tajemství, tvého dechu, světa.
Tam ztrácí se rozhraní, můj anděl, věta.

Odkud je úsměv, co do duše září.
Tam je i tvůj hněv, to mrtví se vracejí.

Jen to je skutečné, co na kraji světa stojí.
Je to jen prostota, co v sobě lidé mají.

Jen to je skutečné, co projde ohně žár.
To pojí dobrota, jenže navždy sis jí vzal.