...prober se!

Intimita pozdní chvíle brousí vzpomínkovou řeč do skla.. prej měla bejt smuteční. Ale kdo by si chtěl pamatovat.

Ležíš na tom polštáři už hrozně dlouho a myslíš si, že civěním z okna - na špinavou ulici - změníš svět. Páchnou tu promarněný naděje. A Tvý oči brousí vzpomínkovou řeč do skla.

Dotkni se stropu a stáhni k sobě lustr, ať Ti je trochu tepleji a aspoň si ohřej párky. Nebo víš co? Zatáhni závěsy, ulož se do postele a tupým civěním do snových oken života se ho snaž uchopit. A můžeš si do kůže vybrousit vzpomínkovou řeč...když se chceš utopit, tak to aspoň dělej pořádně!!

A, prosím tě, vypni ten plyn, kdo to potom bude platit?!