Tulák

Spí postava v trávě, vedle ní stín,
Kdysi býval to člověk, však dostal ho splín.
Tráva okol něj dřív plna života nezelená se,
slunce pro něj neukáže se ve své kráse.

Třpyt hvězd pod jeho pohledem vyhasíná,
nešťasten ten kdož v přítomnosti jeho usíná.
Chtěl by poznat co je štěstí,
však šedá pouhý smutek věstí.

Když ne štěstí, chtěl by sladce spát,
co lepšího pro svět mohlo by se stát.
Však to nelze musí táhnout ten nepoznaný hřích,
jen další vyprchalá existence v očích Tvých.

Jen nech ho bloudit světem,
jen nech ho ku posměchu dětem.
Dál se bude táhnout sám šedou ulicí,
neschováš jej do klobouku či pod čepicí.