Pro tebe

Když na mě padá šeď
A myslím, že už nemám naději,
Vždycky se znovu vrátíš
/znovu mě zachráníš/

Škrábu se na povrch
A duše hoří bolestí
Škrábu se na povrch a znovu padám
Do temných propastí bez úsvitu.

Chci ti toho tolik říct,
Ale už nemám sil.
Slova bolí,
Slova zabíjí
A samota v mém srdci mě ubíjí.

Krajka z oceli,
Ústa pod mříží
A v očích touha, když
nitro se souží

Už zase tě ztrácím
Už zase prázdno v tvých očích nacházím
Ale vzpomínky se vrací,
Aby mi připomněly,
Že tohle není konec.
/ty totiž nikdy z mého života neodejdeš/

Tomu se neubráním
Před tím neuteču
Znovu se zraním,
Znovu spadnu
Znova na kolena padnu
A budu prosit
Znovu se vzdám,
Ale uvnitř…
Uvnitř vždycky půjdu dál
/ne kvůli sobě, ale kvůli tobě/

Možná bych si měla vzdát,
Ale to já nikdy neudělám!
Projdu temnotou vlastního nitra,
Sáhnu si na dno
Budu psát deník jedné nenaplněné lásky
/té naší/
Slzy budou stékat po bledé unavené tváři mé
/ale já se nikdy nevzdám!/

Ty jsi ten,
Koho před sebou stále vidím.
Pořád se vracíš
Znovu – znovu – znovu
…. Proč mě tak bolíš?

A když se ráno probudím,
Nejsi tu
Se svítáním zmizíš…

Ničemu nerozumím,
Všechno ztrácí logiku
A když myslím, že jsem blízko cíli
Upadnu a jsem mu ještě víc vzdálená.
/tobě i porozumění/

A tenhle pohled bolí
/nemůžu se na tebe ani podívat!/
Ale nemohu se ubránit
/je to silnější než já/
Oh, Did I Say That I Love You?
Did I Say, that I Want You?
Did I Say That I Need You?
… Yes, I Did!