MAMINKA

Moje drahá maminka už tady není,
zemřelo s ní všechno moje potěšení.
Odnáší na hřbitov, navždy jí dát spát,
mamince jdu navždy svoje ,,Sbohem" dát.

Oděn v černém šatu stojím před branou,
moje horké slzy na rakev kanou.
Její tělo navždy zmizí pod zemí
a na její rakev padne kamení.

Sbohem maminečko, měl sem Tě rád,
kéž bych ti tak mohl svoje srdce dát.
Nestojí mi za nic žití bez Tebe,
radši bych Tě doprovázel rovnou do nebe.

Další den zrána před hrobem,
dýku si vbodne do těla,
pro lásku totiž každé dítě
i strašnou věc udělá...

Potom dětské tělo chladné
na hrob jeho matky padne.
Oba teď spolu tvrdě spí,
nikdo už je však nevzbudí...