Skleněnky

Každý máme svou hromádku kuliček.
Zvonivými tóny do sebe narážejí,
jiskří v pestrobarevné hře naší fantazie.

Jsou rozesety v rovnováze naší mysli.
Fascinovaně hledíš na duhovou hru skla
zavrávoral jsi…
Ani nepostřehneš, že jedna zmizela,
padá přes okraj, dotýká se tmy.
Teprve tříštící se sklo poleká tvůj pohled.
Najednou ti utíká druhá, třetí,
nestíháš se otáčet a vracet je na místo.
Čtvrtá padá! Uf… "Mám jí v letu!"
a tříštivý zvuk páté rozlehl se udýchaným tichem…

Padají nám jedna po druhé
oživlá ozvěna našich snů,
roztříštila se.
Křečovitými prsty svíráme poslední skleněnku
- naději, že má smysl žít.