Nemohu již dál...

Život se mi smál,
můj milý to prospal.
Nemohu již dál,
jdu skončit, už ses usmál?

Ano, usmál, těší Tě bolest má,
cítím se hrozně, jsem nevinná.
Ale ano, mám vinu na smrti své,
píši tu pocity, je to smutné.

Vím, jsou to asi nesmyslné verše,
prostě píši a je to snad dobře.
Je mi zle a nemohu již dál,
ať se mi život tak nevysmál...

Krvácí mé tělo i duše,
nechci již peklo zkoušet.
Nemohu již dál jíti,
nech mě v poklidu zbíti.

Mě fyzická bolest neskolí,
ta vždy dobře přebolí.
Ale ta psychická, ta neustane,
o smrti mluvit nepřestane...