Opilá neštěstím
Opilá neštěstím
Něco jsem si rozlila, a musím to vylízat až do dna...asi život.
Cítím se krapet opilá.
Moc jsem se toho napila.
Mám sílu slabosti.
Nesklony ke štěstí.
Hlasy v hlavě, co se hnusně smějí.
Masky před tváří, klidnou mě předvádějí.
To nejsem vůbec já.
Ne nejsem.
Sama sebe nepoznám.
Nepoznám sama sebe.
Kde je pevná zem.
Kde nebe.
Na čem mám stát.
Kam letět.
Co mi křídla spálí.
Co natře doběla.
Otázka každá mi vrásky udělá…
Cítím se krapet opilá.
Moc jsem se toho napila.
Mám sílu slabosti.
Nesklony ke štěstí.
Hlasy v hlavě, co se hnusně smějí.
Masky před tváří, klidnou mě předvádějí.
To nejsem vůbec já.
Ne nejsem.
Sama sebe nepoznám.
Nepoznám sama sebe.
Kde je pevná zem.
Kde nebe.
Na čem mám stát.
Kam letět.
Co mi křídla spálí.
Co natře doběla.
Otázka každá mi vrásky udělá…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
život je otázka
na kterou hledáme odpověď..
tak ať se ti daří v nalézání
(nic jinýho ti stejně nezbývá..
.o)
30.03.2008 22:24:00 | Bean
Lidská přirozenost je pořád se na něco ptát, i když nakonec člověk pravdu nemůže nebo nechce přijmout...je prostě lepší na nic se radši neptat a brát všechno jak to je, i když je to někdy velmi těžké.
30.03.2008 21:20:00 | Chancer