Ve spárech otazníků...
Usínám v objetí,
které se náhle mění v prokletí,
svírá mě neustále,
pomalu dusí,
najednou vidím černobílý svět,
nic na tom nespraví barevný květ,
darovaný z přátelství,
které nemá začátek,
v utápění slz co nemají počátek,
proč nepustí mne ze spár svých hnátů,
co neznají slitování...?
Prosím, daruj květinu a dovol pousmání,
nepustím tě z náruče,
snaž se neuvadnout,
zaleju tě láskou...
...jen nepouštěj mne zpět...
.....chci se radovat.....
........s tebou.......
***
...kdyby jsi věděl
Přečteno 302x
Tipy 5
Poslední tipující: zlomený a nanicovatý -__-, Simísek, come-past
Komentáře (2)
Komentujících (2)