Motýlí perutě.

Malý motýlek s holčičkou u jezera sedí.
Něco hledají, co to nevědí.
Matka holčičky jde okolo jezera.
Co tam asi dělá má dcera?
Dceruško co tu děláte?
Hledáme motýlí perutě.
Matka se jenom směje.
Ale mami, ona opravdu existuje.
Už jsem ji jednou měla.
Nic tak krásného jsem ještě neviděla.
Matinka neví co doplnit k této větě.
Nikdy nic takového neviděla na celém světě.
Jen pro jednou mi věř.
Nevymýšlím si, tohle není lež.
Je to nejkrásnější věc, kterou jsem mohla vidět.
A teď nehodlám tu jen tak sedět.
No dobře, ještě klidně hledej.
Ale už se stmívá, tak spěchej.
Holčička stále perutě hledá.
Každý kamínek zvedá.
Je noc, měsíc už na obloze svítí.
Ale holčička stále hledá pár perutí.
Pořád na zem hledí.
Ani se neposadí.
Už jí začíná být chladno.
Nenajde je jen tak snadno.
Už nemá sílu hledat.
Ale nechce mamince nic nedát.
Zítra má narozeniny, zítra je její velký den.
Holčička chce jí dát perutě jen.
Chce jí dát tu nejkrásnější věc na světě.
Ty nádherné motýlí perutě.
Už je strašně unavená, už ovládat nohy nezvládá.
Její bezvládné tělo na zem dopadá.
Co se stalo?
Její srdce bušit přestalo.
Už může jen na věčnost jít.
Kde může o perutích jen snít.
Její matka plná strachu přišla k jezeru.
A vidí tam ležet svou mrtvou dceru.
Slzy tečou z jejich očí.
Přičemž do jezera skočí.
Hladina se rozčeřila.
A tím i svůj život zhatila.
Nemohla by žít s tím,
že by neviděla dcery stín.
Její duše by byla mrtvá, i přes to že by její tělo žilo.
Ale to by její dceři život stejně nevrátilo.