Pojď, zvu Tě..

Pojď, zvu Tě na rande
co bych přál si více
krátery se projít
čekám u Měsíce

vyhlížím Tě s touhou
už pěkných pár týdnů
od Země pak nikdo
ke mně nevylítnul

má duše samotou
celá je prokřehlá
ze zdola vstříc ke mně
ani směť se nehla

počekám na Tebe
co jiné mi zbývá
na Modrou planetu
přes slzy se dívat

pobloudím na dně
Mare tranquillitatis
můžu tam naškrábat
v prachu básně zápis

zde vítr nefouká
vše zůstane věčně
tak škrábu dál co mě
napadne bezděčně

ze srdce vyprostím
všechnu smutku tíhu
položím na dno jak
otevřenou knihu

místa dost, na mapě
měsíční zřím skvrnu
celičkou popíšu
hladká je, bez drnu

jenom tak, prstama
budu psát ty verše
co se jich tam vejde
do Měsíce pleše

nakonec doprostřed
ke snu sám se složím
navěky v objetí
Můz budu v mém loži..