Plamínky

Malá, černá, bílé tváře,
nemá nad sebou svatozáře.
Modré oči černou skryté,
mnoha pocity zalité.

Černé vlasy ve větru vlají,
plamínky v očích plápolají.
Občas plamínky vyhasnou,
když v nich slzy proudem tečou.

Potom duši smutek skrývá,
bolestivě se do ní zarývá.
Nevím, co počít si mám,
před smutkem se neschovám.

Jedinou nadějí je mi láska,
ta někdy schizofrenní kráska.
Pocity štěstí umí dát,
však umí je i krutě brát.

Teď nevím, kde se smutek vzal,
když ho nikdo nepozval.
Já ale vím, že silná jsem,
s láskou vždy žal přemůžem.