Dialog

On:
Za svitu narozena, za svitu umírá.
Po cestách pláče, osud proklíná.
Své věrné bolesti, jen jí je zavdána,
té černé baronce je nadosmrti oddána.

Zapomeň na vše, čeho se bojíš.
Pošeptej mně, zač slzy roníš;
proč modlitbu ten večer říkala jsi,
za milenku, s níž zhřešila jsi.

Ona:
V prach obrací se mé dětské sny,
a ona krví ďáblu upsala se.
Hrůza, strach a nejčernější dny,
bude pykat, v pekle nečeká se.

Teď pohřbena je hlupáky a lháři, podvodníky,
naděje má, víra, nevinnost i zhrzená pýcha.
A tak přála bych si sílu projednou,
necítit bolest mou i tvou...

On:
Tvoje srdce, srdce milované,
truchlilo jenom pro ni.

Tvoje srdce, srdce milované,
krvácelo jenom pro ni.

Tvoje srdce, srdce milované...
už nebude bít... už nebudeš žít!