Zapomenout?

V čisté temnotě, bez svitu měsíce,
napsal jsem tobě slov, více než tisíce.
Všechna má slova jsou citem k tobě spletená.
Láska má k tobě, zdá se být neměnná.

Nenávistí vůči tobě, jsem srdce plnil,
jen abych se další bolestí nezoužil.
Kéž směl bych na tebe zapomenout
a alespoň jeden den v klid spočinout.

A co ty? Už jsi na mě zapomněla?
Že miluješ mě, jsi tvrdila,
mou důvěru jsi získala,
pak láska tvá se vytratila.

Co pro tebe naše láska znamenala,
když se tak rychle rozplynula?
A já vzpomínám na chvíle, kdy jsem s tebou byl,
na tlukot tvého srdce, jenž mé srdce naplnil.

Nyní by bylo lepší, kdybych tě nikdy nepoznal,
protože ať chceš nebo ne, srdce jsem ti odevzdal.

Ale musím ho dostat co nejdřív zpět,
jinak budu jen do konce života trpět.