černá chvíle

cítím, jak padá na mě splín
když nemůžu ti sednout na klín
proč nejsi stále u mě?!
vždyť sítím se tak bídně!!
ty seš totiž droga moje
moje srdce, tělo duše jsou jen tvoje
víš to ty a vím to já
tak proč se furt nic nekoná?!
když jsem s tebou (u tebe)
je to lepší, než jít do nebe!
bez tebe jsem jak tělo bez duše
a srdce?! to divoce mi buše
nikdy si to nepřečteš
i když moje láska seš!

vylévám si srdce papíru
ač nemám žádnou víru
že se to snad zlepší
je to pravda...'hepčíí'

teď cítím se tak sama bez všech
nemám kolem sebe žádnou hi-tech
nechci tu dál žít
jenom chci teď s lidma být
nemám tady nikoho na pokec
sakra! to má někdo smolec!
chce se mi brečet ale nejde to
prostě sem to nikdy neuměla no...
prosím ať je zítra;všude lidi
ať už necítím se ve světě pidi
necítím se tady dobře, ani nevím proč
nejde jenom říct:,,pro slepičí kvoč''
toužím mít u sebe kamarády
chci si s nima vyměňovat rady
řešit různý kravinky
drbat všechny novinky
chci dát pusu svojí lásce
né jen zpřádat z nudy vlasce
spát se mi nechce bdít taky ne
co se se mnou asi stane?!
a též co se se mnou stalo
žeby slunce ve mě spalo?!
nidke žádné paprsky
jenom záře lásky

to jediné tu svítí, ale na jak dlouho?!
jasně! na vždy! krásy slouho!
vždyť láska je tu na věky
byla i pro lidi pravěký
už chci od tud táhnout pryč
už nebýt jako vyfouknutý míč!
nevím jak bych splín řešila
vždyť snad nikdy jsem ho nezažila!
nemám u sebe počítač
mých trápení čítač
mám to tu ráda a přitom nesnášim
co já vlastně chci, to vůbec nevim
chci být tam kde se dobře cítím
ale kde to je jen možná vím
je to s mojí polovičkou
u něj doma pod dečkou!;)