Molová Kytarová Smutná

Včera jsem pobýval
v molových akordech,
bolavých sonzích,
až mi skápla slza.
Slaně se rozlila
kdesi do es mol.
Sám ti Hraji há mol
i když to neladí,
nejspíš jsem namol.
Měl tam být bé mol
Blbě vypadám,
nepečuješ-li o mne.
Myšlenkami ni u nástroje,
leč chtivých strun
po tónech milování.
Kopíruji keltské zvuky,
Oldfielda, pak Queeny,
Stairway to heaven a jiný,
sentimentální chvíle,
kdy sklenka na stole
mlčky postává si.

Mé sólo Tě nezajímá,
já konečně vše svedl
a mohu sobě pohlédnout do očí
přímo bez zrcadla.
Nejsi v ochozech
mého života.

Souzvuky se rozkládaly
v hluchém pokoji.
Padaly pod stůl
jako přehmátlé notičky
z arašídů.
Popaměti je přebírám
a skládám do písňových vět.
Horní áčko jsem nenašel,
nejspíš uvízlo u hlasivek,
stejně se už k němu nedostanu.
A dvojhlas bez tebe
to teprve nesvedu.

Nikdo neposlouchá,
na jiných frekvencích by snad
či empétrojky na uších,
slepě tápu po hmatníku
srdce planě buší,
slepené listy zpěvníku
s láskami navždy.
Nalistuje? Nenalistuje?
Doznívající čas.