Podej mi ruku..

Uprostřed schodiště
ti najednou zamrzl krok..
Opona překryla jeviště,
zdá se to jak rok..

Jsi uvězněna v sobě samé,
nesmíš se bránit..
Podej mi ruku,
ať spadneme dolů
do náručí beznaděje temné;
musí nás přece lapit!
Tak podej mi ruku
a já strhnu tě do kobky žalu..

Naposledy se usměj,
naposledy zamávej své lásce,
a teď už dlaň mi podej,
a věř mi.. –Mně – lhářce..

Pošli mu vzdušný polibek,
pro jeho krásné snění
- o té druhé, o té jiné,
které tak závidíš..
- I když víš, že se to nemá.. -
Zmítáš se na okraji zatracení,
se kterým tvá duše brzy již splyne..
Ne, už nikdy ho neuvidíš..

Letíš.. Vstříc hlubinám bolesti..
Klesáš, a nesměle jen doufáš,
že nepadneš do další pasti..
Volným pádem, dolů.. Klesáš..

Krutě se mýlíš
v uších ti zní jeho smích
a před očima jeho tvář..
Dál vzpomínáš..
Nevíš, zda sníš, či šílíš,
ale tolik nezvyklých
dohadů snad ani sama neznáš..
Dál umíráš..

Navěky budeš tu klesat
a já se ti prostě jen vysmívám..
Ty nemáš právo plesat
a já se jen pozorně dívám..