V hlubinách osamění

V hlubinách osamění

Živořím v hlubinách osamění
a hledám tohohle bytí smysl
stojím, těžce poraněný
a štěstí považuji za nesmysl

mladá tvář se zašlou duší
bytost co nadevše miluje smích
přesto težké ticho neporuším
jak věřící ve svých kostelích

Bolest - v ní můj problém tkví.
Jak Foglarův ježek v kleci
opředen zvláštním tajemstvím
cítím jedinou ze všech věcí..

..Osamělost..

..stává se mým jediným přítelem
avšak řítí se na mě jak sníh v lavině
Smrt se zdá býti mým nesplněným snem..
..a já jen čekám, až mé srdce zamrzne uplně!

----------------------------

Živořím v hlubinách osamění
a hledám tohohle bytí smysl
klečím, těžce poraněný
a štěstí považuji za nesmysl

můj příběh mě už nebaví vyprávět..
i ty nejtajnější sny chlad zahání,
srdce postupně zahaluje led
a mojí víru ničí to věčné čekání

sám v hlavě cítím jak se měním
k dobrému nebo ne, to nerozeznám
drobnosti pomáhají v boji každodenním
už vím, že život ďáblu neodevzdám

a tak..

bez lásky - bez šance - bez rádce
tam dole v hlubinách osamění
půjdu sám - s nimi - poprat se
se stíny co mou duši mění..

----------------------------

//i když nemám naději//

..a proto..

..hledám svého bytí smysl,
živořím v temných hlubinách lidí osamělých
lásku považuji za nesmysl
a v srdci mam válku, ne mír z dob vyvanulých..

//slíbil jsem si, že to nikdy nevzdám..
..miluju život i přes všechnu tu bolest//