Na jaře podzim

Jaro, v němž padá má víra,
jak když na podzim padává listí,
naděje ve štěstí zmírá,
že milovat mohla, až pozdě zjistí.

Vykvetl se sněženkami
můj pád do náručí beznaděje,
jak loď obklopena krami
je mé srdce mezi tím, co se děje.

Když duše čeká na druhou,
bez které je její bytí smrtí,
pak nemůže, než psát tuhou
pro ni, neboť v samotě i vzduch škrtí.