Pokloním se ještě předtím...

Já to vím obracíš svou ruku
Nenávidíš za to že mé sny jsou tak překrásně barevné
Že se neobracím
Nikdy jim neporozumíš
A tím buď
Moje jediná výhra
Nad tebou
Vždycky se budu smát
Nikdy nebudu brečet už
Jen pro ten pocit
Že tebe to dopálí
Tak moc
Až ti rupnou všechny tví
Malý nervíky v hlavě
Tak je to jak jsem si to přála
I když pro mě udělat cokoliv je zbytečné
Nemusíš křičet
Tvoje vlastní sny jsou prohrané
A ve mně si je
Kamaráde
Fakt nenaplníš