Lži, které sis vždy nalhávala

Vždy taková jsi nebyla,
dřív srdce mé jsi plnila.
To jen tvůj vlastní strach a obavy
do končin zouflaství nás zahnaly.

Copak nikdy jsi na mě neviděla,
že šťastným jsi mě dělala?
Ty jsi taky dost víry neměla
a mě to tolik vyčetla.

Vždy nebyla jsi ledová,
cítil jsem to z tebe.
V tobě je láska ukrytá,
jsi jak hvězdné nebe.

To nebe se na mě zamračilo
a do smutku mě odsoudilo.

Ale když nemůžu mít tebe, tak kdo tu je,
aby v tobě lásku probudil?
A když nemůžu mít tebe, tak kdo tu je,
aby tvoje srdce oživil?

Jednou pochopíš, že jak já, jen trpíš,
uvidíš, že takhle se žít nedá.
Tvoje srdce se zase jednou probudí,
a milovat tě donutí.