Co štěstí dává, co jej bere?

Jak malý plamen zhasínající svíce,
tak buší srdce všech nešťastných,
tak buší srdce těch, co chtějí více,
pomalu se tříští střepy skel rozbitých.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Bolí tě každičký malinký nádech,
tak raději dýchat přestáváš,
cítíš se jako s kudlou v zádech,
pomalu jak ledovec roztáváš.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Rozum se pomalu ve zdech ztrácí,
svět se jen černým zdá,
to štěstí ti úder vrací,
pěst osudu je ukrutně zlá.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Jak růže, co s podzimem uvadá,
tak ničí tě myšlenka snít dál,
tak ničí tě květ, co se rozpadá,
pomalu zjišťuješ, co vše osud vzal.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Bolí tě pohled dopředu i zpět,
tak raději oči rychle zavíráš,
cítíš tu beznaděj, tohle je svět,
pomalu jak vodopád na zem dopadáš.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Rozum ti radí: Otoč se a běž!
Svět se jednou snad ve světlý změní,
to štěstí se navrací, není to lež,
pěst osudu snad zas tak zlá není.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?

Jak houpačka, jak housenková dráha,
tak na světě širém cítíš se sám,
tak na světě snad čeká tě sláva,
pomalu věříš už i osudu hrám.

Co lidem dává štěstí,
co bere jim je zpět,
proč hlava jak střep třeští,
proč smutek z těchto vět?