Sen

a šel
tak daleko, jak jen mohl
dokud ho nohy nesly
a nepadal únavou

až ke kraji světa,
na místo, kde se létá
tak dlouho dokud snil
a dokud vzpomínal

ruce v pěst a oči
zavřené bolestí
na sobě jen cáry obleku
a nohy už rozedřené do krve

zatnuté zuby
a dál už jen
po kolenou
ale stále vpřed

s obrazem za víčky
bláhovou vzpomínkou
v srdci žár a bolest
a na rtech její jméno

pořád dál, a blíž
za postavou za obzorem
obrazem ve snech
obrazem v srdci

věděl, že dál nemůže
pad´ na čtyři
ještě kousek
posledních pár metrů
už jen kousek

a byl tam
únavou zdvihl ruku
zvednul se v kolenou
a natáhnul ke snu
otevřel oči
tma a nic
upadnul
a zůstal
navždy
napořád