Vzpomínám si na ty chvíle

Vzpomínám, jak jsem se bál,
celý jsem se propadal.
Ve chvílích, kdy jsi mi říkala,
jak jsi sama, jak jsi se trápila.

Tolik jsem si to vyčítal,
tak moc jsem se proklínal.

A v ty chvíle, kdy jsi mi svou bolest vyčítala
I v ty chvíle, kdy jsi mě očima probodávala.

Já jak němý stál a uvnitř tolik umíral.

Ale copak já jsem jiný?
Já jsem taky osamělý!

Cožpak nechápeš, jak mě to bolelo?
Kolikrát mě to vážně málem zabilo.

Ale bylo by lepší tu nyní nebýt,
já měl tu noc, vážně zemřít.

Tohle s životem tak málo společného má,
a ty nejsi jediná, která je zlomená.

To já se každý den marně trápím,
to já své srdce rád ti dal.
To já nyní v nocích zle spím,
to já nevím proč dýchat dál.