Slzy Draka

V závoji noci a svitu měsíce
letí drak na nebi, podoben sokolu
a jeho šupiny odráží tisíce
malinkých hvězdiček zdobících oblohu

Svalnatá křídla ve větru plují si
zvolna a potichu prochází mraky
nádherné oči vzpomínky kryjí si
vznešeně letí až tuhnou zraky

Pak znaven usedá na lesní mýtině
z obrovské hlavy vznáší se dým
a jeho obraz zaskví se v hladině
však je zde sám, nemá být s kým

Z obrovských očí hledících na obraz
průzračné perly pomalu padají
když na zem dopadnou, rozvlní odraz
vznešená křídla zvolna se zvedají

Sám s pláčem drak je smrtí jat
bez lásky všeho kolem sebe
stíná jej smutek, jeho kat
naposled spatřil noční nebe.